Josep Andreu Lasserre (1896-1983) byl katalánský klaun, který se po celém světě proslavil pod uměleckým jménem Charlie Rivel. Vystupoval po celé Evropě, v chudobincích i před královským publikem. Jeho vystoupení podobně jako celý jeho život inspirovaly slušné množství filmů či románů. Taky není divu, když účinkoval až do svých 86 let. Nicméně i pro Charlieho Rivela platilo známé klišé, že radost rozdávající klauni nebývají zrovna těmi nejveselejšími či nejšťastnějšími lidmi...
 |
| Charlie Rivel a příprava na jeho nejslavnější číslo, 1975 (Foto: www.circopedia.org) |
V Katalánsku se přitom narodil jen náhodou. Oba jeho rodiče (otec Katalánec, matka Francouzka) byli cirkusáci. V tomto prostředí se seznámili, vzali a později i po zbytek života žili, což v praxi znamenalo cestovat z místa na místo, ode vsi ke vsi. Takto spolu několikrát projeli Katalánsko a Francii. Malý Josep se narodil během jednoho takového turné ještě v Katalánsku, konkrétně v městečku Cubelles, asi 50 km od Barcelony. Již o tři měsíce později už rodinka vesele putovala jižní Francií. Do Cubelles se znovu vrátil, už jako slavný Charlie Rivel, až v roce 1954. S městem pak již zůstal v kontaktu do konce života, je pohřben na místním hřbitově a město se dodnes k jeho odkazu hrdě hlásí - obecní muzeum nabízí permanentní výstavu věnovanou svému nejslavnějšímu rodákovi.
Nutno dodat, že celé mládí prožil Josep na cestách po Francii, kde spolu se svými sourozenci vystupoval v mnoha různých cirkusových číslech. Do Katalánska se znovu podíval až v roce 1913, kdy rodina vystupovala v barcelonském Tivoli. Na několik dalších let se usadili ve Španělsku, Josep v sobě mezitím objevil velký komediální talent, a tak se začala rýsovat jeho proměna v klauna Charlieho. Nebude nejspíš překvapením, že toto jméno přebral od slavného Charlieho Chaplina, jenž se právě v té době stal známou světovou celebritou, a tak byl s oblibou v mnoha cirkusech více či méně bravurně parodován. Roku 1920 se Josep Andreu oženil a v následujících letech vystupoval spolu s bratry Reném a Polem v mnoha evropských cirkusech. Právě do této doby se datuje asi nejslavnější Charlieho historka. Na jedné soutěži v napodobování Charlieho Chaplina prý podal tak úchvatný výkon, že sám Chaplin, který byl náhodou přítomen, prohlásil: "Napodobujete vy mě, nebo jsem to já, kdo napodobuje Vás?" Nicméně v době, do níž se obvykle tato legenda zasazuje, Chaplin do Evropy vůbec nezavítal, takže kdoví...
V dalších letech se Charlie se svým vystoupením podíval i do USA, čímž se z něj stala hvězda světového formátu. V průběhu 30. let vystupoval opět po celé Evropě, nejpopulárnější však byl v Německu. Z dnešního pohledu jde o nejtemnější období Charlieho života, neboť svou slávu tehdy propůjčil nacistické propagandě. Netajil se svou podporou nacistického Německa, několikrát vystupoval i pro největší nacistické pohlaváry včetně Goebbelse či Hitlera, jemuž dokonce poslal několik blahopřejných dopisů k narozeninám. Když se ho později kdokoliv na ono období ptal, slavný klaun vždy jen nevrle odvětil, že "Berlín nebyl tím nejlepším místem, kde by si člověk tehdy uvědomil, jaká zvěrstva Němci páchali". Podle všeho byl Charlie Rivel zkrátka na počátku 30. let jedním z těch naivních umělců, kteří Hitlerově rétorice podlehli, nicméně s blížícím se koncem války pochopili, že se nechali zatáhnout na špatnou stranu historie. Ačkoliv se Charlie Rivel stal jedním z nejslavnějších klaunů 20. století, onen cejch "Hitlerova šaška" ho bude provázet již navždy.
Po válce se mu podařilo z Německa utéct a později poslal žádost o pomoc španělskému diktátorovi Frankovi, jenž mu poskytl pas pro návrat do vlasti. Faktem je, že celých 7 let po konci II. světové války Charlie Rivel trpěl velkými depresemi. "Kdo se teď může smát po takové tragédii?" ptal se tehdy. Na scénu se vrátil až v roce 1952. Vystupoval opět v Německu a ve Skandinávii a od roku 1954 byl "znovuobjeven" i pro španělskou scénu. V následujících dekádách se mu postupně dostávalo čím dál většího uznání. Mimo jiné inspiroval hned několik filmů, kupříkladu El aprendiz de clown (1967) či Felliniho dokument I clowns (1970), kde si i sám zahrál. V té době ještě pořád aktivně vystupoval, většinou již ale sám ve svém vpravdě klasickém čísle s židlí a kytarou. V roce 1973 vystoupil ve finále Eurovize coby zábavné číslo během počítání hlasů. Zde je třeba dodat, že skutečného uznání se Charliemu Rivelovi dostalo právě až v tomto pozdním období - i přes dost pokročilý věk stále v plné formě účinkoval. Jeho poslední veřejné vystoupení se odehrálo v Madridu roku 1982, tehdy mu bylo 86 (!) let.
O rok později dostal významné katalánské ocenění Creu de Sant Jordi. V červenci 1983 zemřel na infarkt. Pro svá památná vystoupení je považován za jednoho z největších klaunů 20. století. Kromě rodného Cubelles na slavného (a náhodou) katalánského klauna vzpomínají i v Barceloně, kde se v jedné ze zahrad na kopci Montjuïc nachází socha odkazující k jeho nejslavnějšímu číslu. V roce 2007 vznikl na motivy Rivelovy nejtemnější životní epochy katalánský film El pallasso i el Führer.
