28. 9. 2015

Katalánské parlamentní volby 2015

Podobně jako hlasování před třemi roky i letošní katalánské parlamentní volby byly již dlouho dopředu označovány za ty nejdůležitější v historii. V tomto ohledu jejich výsledek asi přinesl drobné zklamání, jelikož se opět ukázalo, že katalánská nezávislost je běh na dlouhou trať. A političtí idealisté, kteří si od výsledku voleb slibovali výrazný skok k suverénnímu Katalánsku, mohou být po 27. září 2015 opět zklamáni. Nezávislost Katalánska je po těchto volbách nesporně blíž, avšak jen o malinký krůček a nikoliv o onen vytoužený velký skok.

Začněme však hned zkraje něčím výrazně pozitivním. Letošní regionální volby v Katalánsku zaznamenaly rekordní účast: 77,44 %. Nějakým způsobem se tak k současné politické situaci vyjádřily více než tři čtvrtiny obyvatel Katalánska, kteří disponují volebním právem. Připomeňme, že jde o suverénně nejvyšší volební účast v katalánských regionálních volbách v celé demokratické éře. Pro srovnání: v minulých volbách před třemi lety byla účast přibližně o deset procent nižší. Oproti polovičatému referendu z listopadu 2014 se tak tentokrát skutečně k urnám dostavili i odpůrci nezávislosti; počty zastánců se tak najednou opravdu docela srovnaly. Toť účast. Vše ostatní už je jen součástí povolební mediální bitvy.


O konečném výsledku si můžete udělat představu dle grafu. Formace, které hájí katalánskou nezávislost, ve volbách potvrdily výsledky průzkumů a zvítězily, to je jasný fakt. Junts pel Sí získalo 62 křesel, CUP dalších 10, což dohromady dává v Katalánském parlamentu jasnou většinu, k níž je třeba zisk 68 křesel. Zatímco CUP počet svých poslanců oproti minulým volbám ztrojnásobil, voliči Junts pel Sí si jistě představovali lepší výsledek - ideálně oněch 68-70 křesel, aby následná cesta za nezávislosti mohla probíhat plně v jejich režii. To se ale nestane. Zastánci nezávislosti musí zapomenout na své osobní zájmy a nevraživosti a uzavřít pevnou koalici, jinak celá katalánská politika zůstane u obávaného statu quo. Připomeňme ostatně, že kandidatura Junts pel Sí je tvořena stranami CDC a ERC, které ve volbách 2012 získaly dohromady 71 křesel, fakticky tak svou pozici oslabily ve prospěch jakéhosi náhradního referenda, kterým se letošní volby měly stát.

Blok independentistů každopádně zvítězil. Mezi ostatními stranami ucházejícími se o přízeň voličů v Katalánsku musíme vyzdvihnout především obrovský úspěch strany Ciutadans, která si oproti minulým volbám polepšila o 14 (!) mandátů na současných 25. Výsledek Ciutadans tak o pár křesel předčil i předvolební průzkumy. Naproti tomu současná španělská vládní strana PP v Katalánsku zcela propadla - ztratila 8 křesel. Pravicoví voliči a odpůrci nezávislosti se tak přesunuli z tábora PP především k Ciutadans. Socialisté (PSC) ztratili oproti roku 2012 4 poslanecké mandáty, ale i to je vzhledem k jejich neustále klesajícím preferencím docela úspěch. Solidním propadákem nakonec skončila kandidatura Catalunya Sí que es pot, což je uskupení katalánských komunistů, zelených a reprezentantů celošpanělské strany Podemos. Jejich nejasný postoj ke katalánské nezávislosti a nasazení prakticky neznámých kandidátů jsou hlavními příčinami toho, proč tato kandidatura zůstala daleko za očekáváním.

Catalunya Sí que es pot  (CSQP) a jejich takřka půl milionu voličů jsou ale zároveň důležitými aktéry v povolební mediální bitvě. Jejich nevyhraněný postoj k nezávislosti se totiž stal hlavním předmětem tradiční hry s čísly. Ještě předtím ale musíme připomenout zmiňované postoje. S vizí nezávislého Katalánska šly do voleb pouze Junts pel Sí a CUP. Proti nezávislosti se pak v předvolebních prohlášeních vymezily strany PP, PSC a Ciutadans. CSQP se nepřiklonila ani na jednu stranu, avšak zastává právo Katalánců na svobodné rozhodnutí o své budoucnosti, souhlasí tedy s referendem. PP, PSC a Ciutadans jsou i proti referendu. Problém je v tom, že zatímco katalánská média na toto upozornila a CSQP pečlivě vyčlenila jako zvláštní skupinu, madridská mediální scéna ve většině případů voliče této strany přiřadila automaticky mezi odpůrce nezávislosti. A rázem tak dostala krásná čísla, která lehce převýšila ta z protějšího tábora. Smutné je, že tyto údaje pak přijímá i řada zahraničních médií (ta česká nevyjímaje). I proto se koneckonců ve španělském tisku dočteme o katalánské problematice především z pohledu španělsky psaných pravicově laděných deníků jako El Mundo, La Razón či ABC, jejichž postoj je značně jednostranný. Ani katalánská média nejsou samozřejmě zcela objektivní, ale správný novinář by měl asi ověřit informace z obou zdrojů a někde uprostřed se pak snažit najít něco blížícího se pravdě (?)...

Faktem je, že celkový počet hlasů se stal asi největším tématem těchto voleb. Vinu na tom má asi onen původní záměr zastánců nezávislosti udělat z těchto voleb jako náhradu za nevyvedené referendum volby plebiscitní. Na druhou stranu jejich protivníci plebiscitní charakter voleb jasně odmítali a začali o něm mluvit až po jejich skončení, když už bylo jasné, že 1 957 348 hlasů odevzdaných Junts pel Sí a CUP dají dohromady jen 48 % ze všech odevzdaných (viz graf výše), tedy že tu neexistuje nadpoloviční většina, která by si přála nezávislost. Pravdu ale v tomto případě má poměrně jasně Artur Mas či katalánský spisovatel Quim Monzó, kteří tvrdí následující: "Nejdřív nám všemi prostředky brání v konání referenda, kde jediným rozhodujícím kritériem je právě počet hlasů pro jednu či druhou možnost. A teď chtějí, aby v klasických volbách, kde jsou hlasy přepočítávány na křesla, rozhodoval počet jednotlivých hlasů. Nebylo by tedy jednodušší nám konečně povolit to referendum, ať se ukáže?"

Tato zajímavá mapa ukazuje rozmístění sil podporujících nezávislost Katalánska. Tradičně nejméně 
zastánců stran prosazujících katalánskou nezávislost je v oblasti Barcelony, Tarragony a Val d'Aran. 
Naopak silný je independentismus v oblastech jako Girona, Berga, Vic, Priorat či Solsona. Graf 
pod mapou Katalánska ukazuje rostoucí zájem o katalánské regionální volby v posledních letech.
(Zdroj: www.ara.cat)
Tím se dostáváme opět na prapočátek toho všeho. Katalánské parlamentní volby 2015 zkrátka žádný velký posun v otázce katalánské nezávislosti neučinily. Potvrdilo se, že zastánci suverenity jsou zodpovědnějšími voliči a že katalánská společnost je opravdu docela jasně rozdělena na dva tábory. V případě skutečného referenda by tak konečný výsledek byl asi docela těsný, i když podle všeho by aktuálně převážil tábor zastánců nezávislosti. 

Pro tuto chvíli je jasné, že volby byly jen drobným krůčkem kupředu. V nejbližší budoucnosti budou mít zásadní vliv na otázku katalánské nezávislosti především dvě skutečnosti. První z nich je sestavení independistické koalice (Junts pel Sí a CUP) a následně volba premiéra. Už tady to bude těžké, protože lídrem vítězné formace bude podle všeho stávající premiér Artur Mas, který ale leží v žaludku lidem z CUP. Ti už ostatně prohlásili, že ho do premiérského křesla nepodpoří... A to je jen začátek a malá ukázka toho, na čem všem by mohla domluva těchto dvou stran ztroskotat. Pro zastánce nezávislosti tak bude esenciální, aby se obě formace nakonec nějak domluvily a společně táhly za jeden provaz, protože i přes všechny ostatní politické rozpory mají skutečně jednu jedinou věc, která je všechny spojuje: boj za nezávislost.

Na domluvu ale mají tyto  strany docela dost času (který by ale spíše měly využít na budování struktur nového státu, pakliže chtějí dostát svým slibům a během 18 měsíců dotáhnou Katalánsko k nezávislosti), protože další posun v celé věci bude záležet na prosincových parlamentních volbách ve Španělsku. Jak už jsme předeslali, nově vytvořená katalánská vláda se bude především snažit jednat s tou španělskou. A nemáme na mysli tu současnou reprezentovanou Marianem Rajoyem, jehož mandát za pár měsíců končí. Klíčovým hráčem bude nová španělská vláda, která se chopí moci pravděpodobně na počátku roku 2016. Až její složení ukáže Katalánsku další směr. Pokud dojde k pravicové variantě (vláda PP či Ciutadans nebo jejich koalice), nedá se očekávat žádný dialog a spíše se bude mluvit o silových řešeních a výhrůžkách. Pokud se k vládě dostane levice (PSOE, Podemos), jsou vyhlídky na domluvu poněkud větší, i když zejména PSOE je v otázce katalánské nezávislosti dosti konzervativní a podobně jako PP bude klást jednotu Španělska na první místo. Lídr Podemos, Pablo Iglesias, naproti tomu již Kataláncům slíbil konání referenda v případě, že se Podemos dostane k vládě.

Další vývoj celého procesu nám tedy nastíní až další měsíce. Do konce roku 2015 by se katalánská politická reprezentace měla být schopná domluvit na společném postupu a pomalu připravovat struktury budoucího státu. Zároveň může pomaličku sondovat podporu v EU, byť Unie se ani tentokrát ke katalánským volbám nevyjádřila s tím, že jde o vnitřní záležitost Španělska. Skutečná fáze jednání/ultimát/dohadování se španělskou stranou zřejmě nastane až na počátku roku 2016. Celý vývoj budeme velice pečlivě sledovat i nadále.


Více informací a reflexe českých, španělských, katalánských i světových médií:

Žádné komentáře:

Okomentovat