3. 6. 2013

GAUDÍ: Casa Vicens

AKTUALIZACE: LISTOPAD 2017

Skrčený mezi mnohopatrovými bytovými domy a již dávno zbaven své nádherné zahrady. I přesto ohromí. I když doposud nebyl součástí barcelonských turistických itinerářů, pokud náhodou některý z turistů zbloudil až do těchto končin, okamžitě tasil fotoaparát. Od listopadu 2017 se ale historie Casa Vicens, Gaudího první velká zakázka, ubírá novým směrem. Poprvé po 130 letech se totiž dům nacházející se na adrese carrer de les Carolines 24 v barcelonské čtvrti Gràcia otevírá veřejnosti. Pojďme tedy zavítat nejen dovnitř ale i do barvité historie tohoto doposud skrytého architektonického skvostu!

  
Casa Vicens (2011)
CASA VICENS - modernistická stavba a od roku 2005 i památka UNESCO. A především, první skutečně důležitá Gaudího zakázka. Jak již víme z předchozího článku, Gaudí získal diplom v roce 1878 a prakticky vzápětí mu Manuel Vicens i Montaner svěřil projekt nového rodinného letního sídla. Stavět se začalo až v roce 1883 a po dlouhých průtazích byl dům dokončen roku 1888. Na vině nebyl ani tak Gaudího svérázný styl práce (základní idea a pak již jen improvizace) jako spíš nedostatek peněz ze strany pana Vicense. Ten se údajně několikrát ocitl i na pokraji bankrotu jen proto, aby mohl být dům dostavěn. 

Postava budoucího majitele domu možná hrála roli i při volbě venkovního vzezření stavby - podle jedné verze byl Manuel Vicens majitelem továrny na výrobu kachliček, proto se s nimi Gaudí rozhodl tak velkolepě pracovat. Podle jiné verze byl zase obchodníkem a makléřem na burze. Zámožný majitel si však svého domu příliš neužil, neboť zemřel v roce 1895. O 4 roky později ho vdova po Vicensovi, Dolors Giralt, prodala doktoru Antonimu Joverovi. Od roku 1899 tak dům patřil rodině Joverových a z letního sídla se mezitím stala hlavní rodinná rezidence. Dům následně přecházel z generace na generaci, přičemž posledními v domě bydlícími majiteli byli synové Fabioly Jover González, která zemřela v roce 2001. 


Nicméně rodina se zejména po prohlášení domu památkou UNESCO rozhodla, že je čas změnit místo pobytu. Podle slov jednoho z tehdejších majitelů je dům sice krásný, ale pro rodinný život není příliš pohodlný. Casa Vicens se tak v roce 2007 ocitla na realitním seznamu, avšak o dům dlouhá léta nikdo neprojevil výrazný zájem. Nutno dodat, že v daných letech Španělsko silně postihla ekonomická krize, která podobnému nákupu jistě nesvědčila. Problémem mohla být i relativně vysoká cena, avšak s architektonickými památkami je to dnes vlastně stejné jako s jinými uměleckými předměty - první Gaudího dům je tak jednoznačně vynikající investicí, která se rozhodně vrátí. Rodina tedy v Casa Vicens pobývala ještě dalších 7 let, až se v roce 2014 přeci jen našel vážný a solventní zájemce - dům za 35 milionů € (v tehdejším přepočtu šlo takřka o jednu miliardu korun) odkoupila andorrská banka MoraBanc s cílem udělat z budovy muzejní prostor po vzoru většiny dalších Gaudího staveb. Od dubna 2015 stavba prošla generální rekonstrukcí, jejímž cílem bylo vrátit jí co nejvěrnější gaudíovskou podobu. Původně mělo nové muzeum otevírat již na podzim 2016, ale jak už to u takových záležitostí chodí, slavnostní inaugurace se nové Gaudího muzeum dočkalo s ročním zpožděním v listopadu 2017.


Interiér zařízený dle posledních obyvatel domu (Foto: www.casavicens.es)

Kouzlo této první Gaudího velké stavby, inspirované mudéjarským stylem, se skrývá především v dokonalé kombinaci základních stavebních materiálů - hrubého kamene, výrazných červených cihel a především mistrovsky položených kachlových obkladů. Právě kachličky s motivem afrikánů jsou jedním z mnoha milých detailů, které Casa Vicens nabízí - mimochodem, jejich moderní kopie můžete zakoupit v obchůdku naproti za pěkných 16 €, tedy za stejný obnos, na jaký vás nyní vyjde základní vstupné. Za zmínku stojí taktéž výrazná mříž, kterou navrhl Gaudího dlouholetý spolupracovník, sochař Llorenç Matamala. Charakteristická mříž se inspirovala v listech palmy žumary nízké. S touto mříží se dnes nesetkáte pouze u domu Casa Vicens, ale naleznete ji i u jiné Gaudího stavby... ale o tom až za chvíli. Když k tomu všemu připočteme kontrast k těžce obyčejným okolním budovám, Casa Vicens přímo srší nápaditostí a designem. Je to jakýsi pohádkový kousek Orientu uprostřed betonových kulis evropského velkoměsta.


Při pohledu zvenčí není na první pohled příliš jasné, co přesně se může skrývat uvnitř. Budovu lze rozdělit do čtyř úrovní. Suterénní část byla původně plánována jako sklípek, nicméně zejména v posledních letech fungovala jako zkušebna, kde se čas od času pořádala i malá hudební vystoupení. Následují dvě obytná patra a malé podkroví, kde se nacházely malé pokojíky určené pro služebnictvo. Jak již bývá u Gaudího zvykem, jeho stavby fantazií překypují nejen zvenčí ale i zevnitř. Některé z pěkných detailů naleznete třeba zde. Jelikož až do roku 2014 dům sloužil jako "klasický" rodinný příbytek, interiéry samozřejmě doznaly s postupem doby určitou změnu ve vybavení. Původní styl dekorací či stropů však zůstával součástí domu, jak si lze všimnout na následujícím obrázku.


Interiér zařízený dle posledních obyvatel domu (Foto: www.casavicens.es)

Ačkoliv je dnes Casa Vicens obestavěná takřka ze všech stran a ani sebešikovnější turista nikdy nedokáže vyfotit dům v celé jeho kráse, nebylo tomu tak vždy. Dům Casa Vicens totiž vznikl jako odpočinkové venkovské sídlo v době, kdy Gràcia byla samostatným městečkem a Barcelona byla ještě daleko. K domu tehdy patřil veliký pozemek, z něhož dnes, pokud je porovnáme, zůstala jen malinká intimní zahrádka. Na fotografii z roku 1941 (o pár řádků níž) je asi nejlépe vidět původní stav, i když už tehdy začalo být okolí silně zastavováno vysokými bytovými domy. Jak si můžete povšimnout, zahrada patřící ke Casa Vicens se táhla až k rohu ulic Carolines a Príncep d'Astúries. Dnes na jejím místě stojí osmipatrové budovy.


Na zmiňované fotografii je vidět v pozadí Casa Vicens, uprostřed monumentální kaskáda, která k domu patřila ještě podle Gaudího návrhu, a v popředí kulatý pavilonek, jenž ukrýval fontánku svaté Rity. Čerstvá (a údajně i léčivá) voda do ní proudila z pohoří Collserola. Tato stavba vznikla teprve roku 1925, kdy se první větší rekonstrukce Casa Vicens ujal architekt Joan Baptista Serra Martínez. Kromě vodního pramene byla součástí pavilonu i kaplička zasvěcená svaté Ritě, patronce blízkého augustiniánského kláštera. Finanční problémy bohužel donutily rodinu Joverových prodat v roce 1946 kus svých pozemků a odnesla to právě zmiňovaná Gaudího kaskáda. Vedle Casa Vicens pak vyrostl další věžák, zatímco léčivý pramen se ocitl na odříznutém ostrůvku na rohu ulic Carolines a Príncep d'Astúries (viz obrázek z roku 1961). Ani tento ostrůvek se však neubránil spekulaci s nemovitostmi (či dalším finančním potížím) a rodina prodala i tento kousek půdy, na němž od roku 1963 stojí dnešní osmipatrový činžák.


Se zahradou zmizela i většina z dlouhé ozdobné mříže obepínající celý pozemek. Tedy, vlastně se jen tak trochu přesunula a své využití našla ve slavném Gaudího Parku Güell. Schválně se někdy zkuste důkladně podívat na mříže u Casa Vicens a na ty, které střeží hlavní vstup do Parku Güell (i některá další místa v onom parku)... Je to ta stejná mříž; ta, jež znázorňuje listy žumary nízké... 

Casa Vicens 1941
(Zdroj: Ribas + Pacheco, Tesis, 2005)
Casa Vicens 1961 - Font de Santa Rita
(Zdroj: Ribas + Pacheco, Tesis, 2005)
Casa Vicens
(Zdroj: Ribas + Pacheco, Tesis, 2005)

Donedávna byla Casa Vicens jedním z dobře střežených Gaudího tajemství a na rozdíl od proslavených staveb jako Casa Batlló nebo Sagrada Familia o tomto domě dosud mnoho návštěvníků Barcelony nevědělo, pokud na něj náhodou nenatrefili při bloudění gràcijskými uličkami. Přitom stačí se jen trochu vzdálit z centra města, nechat se dovézt metrem na stanici Fontana a odtud je to už jen pár kroků ke Gaudího architektonickému skvostu. Dům bylo až donedávna možno obdivovat jen zvenku, i když existoval jeden den v roce, kdy majitelé otevírali své pohádkové sídlo veřejnosti - tím dnem byl 22. květen, den svaté Rity. Dnes je samozřejmě přístupný veřejnosti, přičemž majitelé očekávají návštěvnost v řádech stovek tisíc za rok - kvůli rozměrům stavby prý bude návštěvnost limitována, avšak prozatím se z domu žádný podobný hit jako Casa Batlló nebo Sagrada Família nestal, takže se dovnitř pravděpodobně dostanete i bez předchozího nákupu vstupenky přes internet. A protože obrázek vydá za tisíce slov, nebudeme se tu o 130 let nepřístupném interiéru stavby příliš rozepisovat a místo toho vás zveme na virtuální prohlídku prostřednictvím dvou reportáží katalánských televizí...





1 komentář:

  1. Další doplňující onformace o původních majitelích domu: https://criticartt.blogspot.com/2018/03/la-historia-del-vicens-montaner-una.html

    OdpovědětVymazat